Příběh venkovské dívky, které její okolí přezdívalo „Divá Bára“. Němcová v ní ukazuje, že dobrota srdce a ryzí povaha člověka nesouvisí ani s jeho vzhledem, ani se společenským postavením. Bára žila se svým otcem, který byl obecním pastýřem. Žili na kraji vesnice Vestec bez maminky. Když byla Bára ještě maličká ( v kolébce), maminka se něčeho velmi polekala a zůstala v mdlobách ležet na zemi. Pověrčiví sousedé prohlásili, že dům navštívila polednice. Od té doby maminka byla nemocná a po několika letech zemřela. Pastýř Báru vychovával sám.