Z tohoto nenadálého setkání s Lucií jsem měl úplně stejný pocit, jako když vás na ulici zastaví neznámá dívka a zničehonic se s vámi dá do řeči. Nezná vás, vy neznáte ji a z prvních gest, tónu hlasu, nepatrných pohybů a grimas se vám začne mimoděk skládat do malého světelného kužele, ve kterém si ji následně pamatujete. Někdy to setkání přejdete a po pár krocích myslíte na úplně jiné věci. Někdy ovšem ten okamžik setkání přetrvá a neustále ho převalujete v hlavě, mizí a poté se zase znenadání vrací. Jste zaujatí.