Na básně Daniely Krupicové (aka @daKrup) jsem narazil kdysi na jejím blogu, kde je publikovala skoro pravidelně. Zaujalo mě na nich především to, že když jste jen nepatrně přivřely oči, byl z nich cítit jakýsi závan nálad a rozpoložení nasbíraných během jejích prožitých dní a nocí. To se mi líbilo a proto jsem autorku oslovil a ona mi dovolila uspořádat její první sbírku básní. Musím přiznat, že mě sestavování výběru bavilo stejně intenzivně jako jejich četba. Doufám, že se budou líbit i vám.