Poeova poezie se vyznačuje především smyslem pro melodičnost a zvýrazněním zvukové stránky verše. Své básně psal racionální metodou, kterou se snažil dosáhnout maximálního účinku a která byla založena na sugestivnosti obrazů i magických motivech. Své tvůrčí principy uplatnil konečně básník nejlépe v titulní skladbě tohoto výboru, skladbě, která se stala jeho nejslavnější a nejpřekládanější básní a rázem zařadila Poea mezi přední představitele romantické básnické linie.