To, že poruchy příjmu potravy jsou duševním onemocněním znamená, že od určitého stádia nemoci není člověk schopen vlastní vůlí ovládat chování spojené s příjmem potravy a je nutné ho odborně léčit (tuto skutečnost si však nemocní neradi přiznávají, což léčbu velmi komplikuje a vede k jejímu prohlubování).