Nadešel čas udělat si inventuru. Koneckonců blíží se konec roku, který je nejvhodnějším období zrekapitulovat si všechno, co jsme si odžili. V zásadě ukončení jakéhokoliv vztahu bývá bolestivou záležitostí, přičemž ještě bolestivější bývá vyrovnat se a vnitřně se smířit s nově nastupujícími emocemi. V lidském životě každé ukončení něčeho, na co jsme byli zvyklí, přináší pocity zmatku, samoty, osamění a prázdnoty. Ačkoliv se jedná o dramatický obrat, málokdo si v danou chvíli dokáže připustit, že se nejedná o konec světa. Když cokoliv končí, v ten samý moment začíná něco nového. Naráz se mohou objevit nové možnosti a prostor, ve kterém průvan vyvětrá zápach minulosti. Je prospěšné pohlížet na danou situaci převážně regresně. „Dobře se píše, těžce se dělá,“ možná pronesete, pokud si rozchodem právě procházíte. Pokuste se alespoň na chvilenku přibrzdit své emoce a nesnažte se tlačit na co nejrychlejší vyhledání převozníka nebo nějaké berličky. Převoznictví a ani berličky nepomáhají. Podvědomá dynamika co nejrychleji na odžitou zkušenost zapomenout vám možná krátkodobě uleví. Ale s příchodem prvního hlubšího emocionálního prožitku napěchovaný tlakový hrnec vybouchne a budete se cítit pod psa několikanásobně delší dobu.