Irské pohádky o skřítcích


Responses

Irské pohádky sbíral zajímavý člověk, jménem Tomáš Crofton Croker (nar. 1798, zemř. 18541. Byl sám jako skřítek, maličký jako trpaslík, s ostrým pohledem jako jestřáb a přirozených, milých způsobů. Roku 1825 vydal »Pohádky a zkazky z jižního Irska«. V předmluvě upozorňuje, že jsou psány tak, jak si je selský lid irský vypravuje, pověry irských sedláků jsou tam věrně vystiženy. Spisovatel na konec projevuje naději, že vlivem rozumné výchovy zmizí víra ve skřítky a všecka pověrčivost; skřítkové zůstanou pak jen v pohádkových knížkách k potěšení čtenářů. A opravdu báje o skřítcích jsou tak zajímavé a leckdy i pěkné, že slavný spisovatel anglický Walter Scott byl jimi nadšen, také němečtí učenci bratři Grimmové r. 1826 přeložili tyto rozkošné pohádky. Na irských pohádkách je často viděti, že vznikly v chudé zemi, kde žije selský lid v tuhém područí bohatých majitelů půdy. Jsou někde skoro podobné leckteré české zkazce; máme-li my blanické rytíře, mají Irčané pověst o dobrém králi O Donoghueovi. Náš český jih je někde opravdu ubohý jako Irsko. V Irsku je velmi rozšířena pověst, že pod starými stavbami jsou zakopány poklady, podobně jako někde u nás, Z pohádky je také viděti, jak anglický statkář, lord, je náramně velký pán, který drží chudáka nájemce v hrsti. Kráva se sedmi jalůvkami. Cotter, Welch, Tim Dwyers. Na Islandě, v Skotsku, na ostrovech Faerských i Norsku je pověra o zvířatech, býcích, kravách a ovcích, které patří skřítkům (elfům). Tato zvířata nedělají nic dobrého. Tato pověra vznikla asi z toho, že panský dobytek mohl bezohledně poškozovati pozemky chuďasů, aniž by se chudáci ubránili. Náprstníček. Acherlow, Náprstník červený, známá jedovatá i léčivá rostlina. V Irsku jí lid říká »čepička elfů«, poněvadž prý květy náprstníkové slouží skřítkům za čepičky. Da Luan znamená irský »pondělí«, Da Mort »úterý«, Da Cadine »středa«. Když Irové pohádku tu vypravují, zpívají při tom »zpěvu skřítků« starou irskou melodii. Madden, Decie, Waterford.