První scény hry se zabývají přípravou Jindřichovy flotily a zahrnují i skutečnou událost, kdy se hrabě z Cambridge a dva další pokusili Jindřicha zavraždit. Jindřichovo chytré odhalení intriky a tvrdý přístup k jejím tvůrcům je jedním ze znaků, že Jindřich se oproti předchozím hrám změnil. Před bitvou u Azincourtu je vítězství nejisté. Mladý král v noci v přestrojení putuje táborem, aby vojáky povzbudil a zjistil, co si o něm skutečně myslí. Zoufá si nad morálním břemenem toho, že je král, a poznamenává, že král je jenom člověk. Před bitvou pronáší ke svým mužům povzbuzující řeč. Po vítězství u Azincourtu se Jindřich pokouší namlouvat francouzskou princeznu Kateřinu. To je však obtížné, protože neumí dobře francouzsky a Kateřina naopak neumí dobře anglicky. Humor vyplývající z jejich řečnických omylů jim ale pomůže sblížit se. Francouzský král nakonec přijímá Jindřicha jako svého dědice a francouzská královna se modlí za mír.